František Pergler 

    Hovoříme-li o ochotnickém divadlu v Bromech, nemůžeme nevzpomenout, že značnou část svého života prožil s divadlem František Pergler – zvaný Fanouš Tesař, který zejména v očích starších generací je dodnes synonymem právě pro broumské divadlo.

    František Pergler se narodil 27. září 1907 jako syn sedláka a starosty v Bromech. Divadlo bylo již od dětství jeho velikou láskou a je zajímavé, že poprvé režíroval jako třináctiletý pohádku „Perníková chaloupka“ a hru „Sedmikráska“, kde vytvořil svou první hereckou roli – prince.

    Studoval na gymnáziu v Praze a rodina předpokládala, že bude ve studiu pokračovat na filozofické fakultě. Jeho osobním tajným přáním bylo dostat se k profesionálnímu divadlu. Přirozeně měl obavy, že otec nebude souhlasit. Nakonec vše dopadlo jinak. Otec zemřel ve 42 letech a syn musel nastoupit na hospodářskou školu v Písku, aby se připravil na převzetí statku. A tak se z něho stal sedlák, jenž se své lásky k divadlu nikdy nevzdal.

    Jeho krédem bylo: „Všechno, co člověk dělá, musí dělat pořádně.“ Tím se řídil v životě i na jevišti. V jeho rozsáhlé knihovně jste mohli najít veliké množství odborné literatury o divadle, o režii, herecké mluvě, scénografii, apod. Také měl k dispozici všechny monografie slavných profesionálních herců a mnoho divadelních her.

    Jeho první režijní a hereckou příležitostí mezi dospělými byli v roce 1926 Stroupežnického „Naši furianti“, kde vedle režie představení hrál roli Dubského. Pak se již roztočil kolotoč mnoha režií a mnoha krásných hereckých příležitostí. Svou režii divadelního představení promýšlel a připravoval do všech detailů. Dbal vždy na dobré typové obsazení postav, vyžadoval přirozený pohyb, úměřitelné gesto a mimiku. Zvláštní pozornost věnoval jevištní řeči. Sám pak jako herec, jak se říká „pan Herec“, byl skutečným příkladem. Jeho herecké výkony byly skvělé. Např. hejtman Talamus, kapitán v Ceně vítězného konce i Starbuck v Obchodníkovi s deštěm, za nějž byl oceněn plaketou za nejlepší herecký výkon.

    Pro broumské ochotnické divadlo bylo nesmírně důležité, že František Pergler pro události z počátku padesátých let nezatrpkl a neodešel do ústraní. Byl totiž zatčen za výrok, který nepronesl. Protože provedená prohlídka statku byla negativní, byl okresním soudem v Hořovicích odsouzen „pouze“ na 6 měsíců vězení a k pokutě 10.000 korun. Po odpykání 6ti měsíčního trestu (říjen 1950 – duben 1951) byl František Pergler propuštěn.

    Když po nucené přestávce 195é – 1955 se ochotnické divadlo znovu probudilo k životu, se samozřejmostí mu vlastní, se znovu ujal jak postu režiséra, tak i herecké role – otce z dramatu K. Čapka Matka. Typická v této souvislosti byla věta, kterou pronesl na první divadelní zkoušce: „Zbyla mi žena, dcera a divadlo, co bych si přál víc. Dáme se do práce.“

    Ve své režijní práci pokračoval až do roku 1983, do svých 76 let, kdy se zhoršil jeho zdravotní stav. O divadlo se však nepřestal zajímat.

    Bylo jen po právu, že při prvém představení režírovaném jeho nástupcem Františkem Hrabětem v dubnu 1986, mu bylo uděleno za dlouholetou záslužnou práci v ochotnickém hnutí nejvyšší ochotnické vyznamenání – Zlatý odznak. Upřímný potlesk vyprodaného hlediště byl důkazem, že vyznamenání je ve správných rukou.

    Životní pouť Františka Perglera se uzavřela 9. září téhož roku. Shrneme-li v číslech jeho podíl na broumském ochotnickém divadle, zjistíme, že v letech 1920 až 1983 režíroval 75 divadelních her a že v letech 1920 až 1960 ztvárnil 47 divadelních rolí. Jeho místo v dějinách broumské ochotnické scény je nezapomenutelné.