Zdenko Vlach

    Zdenko Vlach se narodil 22. února 1925 v rodině domkáře a prvého poválečného starosty. A protože se v ochotnickém divadle angažovala celá rodina, láska k divadlu se stala osudnou i pro Zdenka. Rád vzpomínal, jak pravidelně a dychtivě chodil do sokolského loutkového divadla a jak sám s loutkami doma pořádal svá vlastní představení. A tak již jako chlapec začal účinkovat v dětských divadelních inscenacích.

    V divadelní kronice se s jeho jménem setkáváme po založení ochotnického kroužku „Máj“ ve funkci pokladníka a později jednatele a především jako nadšeného herce. O tomto sám říkal: „Divadlo, kytara a citera byly zábavou mého mládí. Co jiného jsem měl za války v křivoklátských lesích na vybranou. Ještě, že táta neměl jen usedlost, ale i tu muziku. Citera byla u nás rodinný nástroj.“

    Zdenko vytvořil titulní roli Radúze v prvém představení po válce a řadu dalších rolí, z nichž nejraději vzpomínal na Francka v „Maryše“ bratří Mrštíků. Pokusil se i o režii a v tomto směru byl velmi úspěšný zejména Hašlerův večer v roce 1949.

    Nakonec jeho láska k divadlu zcela převládla. V roce 1951 podepisuje svoji první profesionální smlouvu a stává se členem uměleckého souboru Městského oblastního divadla v Hořovicích. Po jeho zrušení přechází do divadla v Klatovech, Českých Budějovicích, Kolíně a Teplicích. V teplické operetě hrál a zpíval jedenáct let. Vzpomínal často na role v klasických operetách „Paganini“, „Polská krev nebo „Rose Mary“. Přestože dobře zpíval, hrál na citeru a koncertní kytaru, táhlo ho to více k činohře. Cítil se charakterním hercem. Proto když mu v roce 1979 nabídla angažmá činohra Západočeského divadla v Chebu, přijal.

    I v době své profesionální kariéry nepustil ze zřetele broumské ochotnické divadlo. Při svých pravidelných návštěvách doma sledoval, co se v ochotnickém hnutí děje. Velmi se snažil, i když marně, aby bylo důstojně oslaveno 100. výročí ochotnického divadla v roce 1974. Proto upřímně přivítal vzkříšení souboru a pokud mu pracovní zaneprázdnění dovolilo, navštěvoval představení broumských ochotníků a byl dobrým rádcem a odborným kritikem. V roce 1982 si dokonce s našimi ochotníky zahrál na zájezdu roli Dubského ve hře „Naši furianti“.

    S divadlem byla spojena i jeho záliba, jeho koníček – divadelní fotografie. Dvanáct let ji vlastně prováděl jako svou druhou profesi. Že jeho práce byly umělecky na výši dokazují mnohé výstavy a ocenění. Jeho divadelní fotografie viděli i diváci daleko za hranicemi naší republiky. Jeho soubor „Zákulisí“ získal cenu na světové výstavě divadelní fotografie v roce 1974 v Jugoslávii. Řada jeho fotografií také dokumentuje historii i nedávnou současnost broumského divadelního souboru.

    V roce 1992 po skončení své profesionální činnosti se vrátil domů, aby se stal opět aktivním členem ochotnického souboru. K tomu řekl: „S broumskými ochotníky jsem začal a s nimi také končím.“ Všichni si jistě vzpomenou na jeho náročnou roli Ptáčníka ve stejnojmenné jednoaktovce V. K. Klicpery. V roce 1993 jsme jej mohli vidět v roli šerifa v obnovené premiéře hry „Obchodník s deštěm“.

    S velkým nadšením přivítal Zdenko rozhodnutí vzpomenout 120. výročí ochotnické činnosti v Bromech. Okamžitě se aktivně zapojil do příprav. Sháněl jednotlivé dokumenty, vypracoval statistické přehledy pro publikaci Karla Voleny – Ochotníci broumští. Byl ochoten kdykoliv a kdekoli pomoci. Při tom měl před sebou velký úkol – hlavní roli v připravované inscenaci hry J. Wericha „Teta z Bruselu“. Bylo to hodně práce, ale určitě byl při ní šťasten.